úterý 12. června 2012

How We Found True Love

Moje kratší verze
Bylo mi patnáct a prošla jsem si dvěmi dost špatnými "vztahy" (ani s jedním jsem vlastně nechodila), když jsem poslala vzkaz jednomu klukovi od nás ze školy. Už pár měsíců jsem po něm koukala - líbil se mi jeho styl a navíc byl hrozně roztomilý(už jen to příjmení - Koťátko!). Abych nebyla tak nápadná, tak jsem mu napsala o fotky z koncertu. On si následně řekl o mé icq a začali jsme si psát.
Po asi třech dnech psaní jsme spolu začali chodit o velké přestávce na cígo (romantika:D) a o pár dní později - těsně před vánoci - jsme se potkali na punkovém koncertě, kde jsme posunuli náš vztah trochu dál.
Po Vánocích, přesněji 28.prosince, za mnou přijel s flaškou rumu a nesměle se zeptal "nezkusíme to spolu?". A tak jsme to zkusili.

Celý náš vztah je tak trochu obráceně. Normálně se lidi ve vztahu poznají nejdřív jako osobnosti, až pak sexuálně - my to měli naopak. Taky se říká, že první cca tři měsíce vztahu jsou nejhezčí kvůli čerstvé zamilovanosti a pobláznění - pro nás byly první měsíce dost těžké a čím déle jsme spolu byly, tím se náš vztah zlepšoval.
Já nikdy moc nebyla na dlouhé vztahy - když nepočítám Kubu, tak můj nejdelší vztah trval měsíc (nejkratší asi 4 dny :D). S Kubím jsem doufala, že vydržím aspoň 3 měsíce. A? Za nedlouho tomu bude tři a půl roku co jsme spolu. Díky němu jsem začala věřit na to, že "ten pravý" existuje. Dokázal mi změnit pohled nejen na vztahy, ale i na život samotný.
Samozřejmě, že to vždy není krásné a ideální, v každém vztahu existují hádky a rozpory. Zatím se nám ale podařilo všechny pozitivně vyřešit. Můžu jen doufat, že to tak bude i nadále a to i v době, kdy spolu budeme bydlet :))

Přítelovo hezčí verze:))
Vše to začalo v období, které bych jednoznačně označil za to nejhorší. Bylo mi osmnáct a zrovna jsem se ocitl v bodě, z kterého jsem nevěděl, jak dál.
Jeden druhého jsme znali už ze školy. Občas jsem o ní slyšel - řekl bych, že kluci o ní jevili dost zájem, možná díky jejímu provokativnímu stylu oblékání a určité drzosti, kterou si žádná jiná holka nedovolila. Byla jiná než ostatní, možná proto jsem na ni často myslel, ale nedokázal jsem si představit, že by o mě jevila nejmenší zájem. Ale čas ukázal své.
Tenkrát žádala fotky z jedné akce. Přál jsme si ji poznat, tak jsem zkusil napsat jestli bychom se nesešli. Tyhle schůzky vlastně ani schůzky nebyli. Byli to krátké chvíle ve škole, kdy jsme šli ven a vytáhli spolu cigaretu při klasicky trapných řečech, které vedete, když někoho neznáte:D Při jedné takové schůzce jsem se zeptal, jestli by nejela na punkový koncert, ale ona řekla, že už má naplánované něco jiného a že uvidí. Když jsem v den koncertu přišel do klubu, už tam byla, ale ne se mnou - seděla na jiném klukovi. Ale nakonec jsem byl já, kdo s ní na té akci skončil.
28.12.2008 byl den, kdy jsem se rozhodl celé to posunout a zkusil jsem ji pozvat ven. Vybavil jsme se flaškou rumu a po nějaké chvíli ze mě vypadla věta, v které jsem se ptal na něco ve smyslu jestli bychom to spolu nezkusili.
 Tak jsme to zkusili. První 3 měsíce byli jen o tělesném poznávání nebo jak to nazvat. Zašli jsme na pár akcí, ale zájem jeden o druhého byl zatím pouze fyzický. Najednou jsme si uvědomili, jak jsme spolu dlouho a začali jsme jeden druhého poznávat. Nejen, že to byla holka, která mi byla strašně blízká, ale byla to i moje nejlepší kamarádka, která mě vytáhla z bryndy. Změnila mi život, nikdy jsem nebyl šťastný tak, jak jsem s ní. Tento měsíc to bude 3 roky a půl. Prošli jsme si hádkami, padala sprostá slova, létali pantofle, knihy a bůhví co ještě, ale každou krizi jsme přešli.
Mohl bych se snažit napsat vám, co pro mě znamená nebo jak ji miluji, ale slova nikdy nevyjádří, jak je to doopravdy. Přál bych každému, aby si našel osobu se kterou by byl natolik spřízněný jako já s ní. A teď? Dva měsíce a bydlíme spolu ve městě, ve kterém jsme vždy chtěli bydlet. Co víc si přát? Snad jen, aby nás ta žárlivost nedohnala k rozchodu. P.S. Miluji tě:-*

první společná fotka :D









s touto fotkou jsme vyhráli 2000,- na nákup v piercing shopu:)
ožralí v Tescu :D
na dovolené:)
výlet do Prahy:)


a další Praha :)
a my teď ♥

12 komentářů:

  1. i´m in love with your hair (the blue ones) & your eyes
    such a beautiful girl :)
    <3

    OdpovědětVymazat
  2. Strašne zlatí ste spolu :) celý čas čo som to čítala som sa usmievala ako hlúpa :D, asi preto že vždy je pekné keď sa nájdu dvaja ľudia stvorení pre seba, tak nech vám to spolu drží aj naďalej :)

    OdpovědětVymazat
  3. To je krasneeee!:)
    A chci dalsi naloz spolecnych fotek!:D

    OdpovědětVymazat
  4. To je hezký :)
    Máte spolu strašně krásný fotky, sluší vám to spolu ;)
    Gretchen, taky jsem se culila, když jsem to četla :D

    OdpovědětVymazat
  5. Vy jste spolu krásní, Kájo! :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Z fotek je vidno že se k sobě parádně hodíte (sluší vám to spolu). Já sem paradoxně o svýho přítele bojovala 3 roky... :D Pak jsem mu napsala větu "Začni mě už konečně milovat nebo ti rozkopu xicht" a zhruba po týdnu sme se konečně dali dohromady... :DDD (kdyby někdo nevěděl jak sbalit kluka = doporučuju :D)

    OdpovědětVymazat
  7. to je krásné:) moc vám to spolu slušíí :) taky jsem našla toho pravého a i přes hádky rozpory apod. jsem stále zamilovaná a uvědomila jsem si že on je ten nejlepší :))
    btw, máš super blog, recepty, fotky styl :))

    OdpovědětVymazat
  8. nejradši mám asi tu špaldovou (ale jen když je taková řídká to miluju :) a ovesnou...vločky mají specifickou chut jsou moc dobré :)

    OdpovědětVymazat
  9. Když jsem se dozvěděla, že už spolu nejste, musela jsem si znovu přečíst tenhle článek. Sama mám dlouhodobý vztah a je to můj jediný takto dlouhý a vážný vztah. Tehdy jsme měli krizi a já měla nutkání jít za novomanželkou bratrance-chtěla jsem si popovídat a zeptat se, jak to dělají, že jsou spolu táááák dlouho. Krátce na to se rozvedli. Asi tři měsíce po svatbě. Celkem spolu byli asi pět let! Po čase se můj vztah sklidnil , ale tAK trochu jsem nemohla nezávidět tobě. Podle toho co jsi psala tady a na asku, podle fotek..záviděla jsem, protože z vás ta láska sršela. No a když jsem měla zase nutkání zeptat se tě, jak to děláte, dozvěděla jsem se, že je mezi váma konec. Nechápu to. To je ale jasný, jak bych mohla :) Po tolika letech? Neumím si to představit. A to ještě že po rozchodu spolu bydlíte, to je obdivuhodné. Je to tvé soukromí a já naprosto chápu, že o tom nechceš mluvit. Jenže díky tomu, jak jsi se nám tady na internetu otevřela, nesmíš nám zazlívat naši zvědavost. Třeba o tom jednou promluvíš. Držím ti palečky krásko. Jsem v mysli s tebou a přeju hodně sil...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to smutné, ale ten vztah prostě upadl do stereotypu...od té doby, co jsme spolu bydleli, tak to šlo z kopce a já celou dobu čekala, že se z toho nějak vyhrabem...ale nevyhrabali, naopak se to ještě zhoršilo. Měla jsem v hlavě rozchod už několik měsíců...ze začátku mě to hrozně mrzelo, ale čím déle jsme od sebe, tím jsem radši, že jsem našla odvahu to ukončit...jinak děkuju strašně moc! Chápu, že vás to zajímá, ale těžko se o tom mluví, navíc jsou to dost osobní věci a Kuba taky není rád, když se to probírá veřejně.

      Vymazat
  10. Sledujem tvoj blog už nejakú dobu a až teraz som sa náhodou dostala k tomuto "nedotknutému" článku a vždy som moc rada, ak nejaký neprečítaný objavím a vrhnem sa naň :) Aj keď už spolu nie ste, myslím, že stále máš na čo pekné spomínať a pridalo vám to oboživota. Sama som s o dosť starším chlapom už vyše 4 roky a celkom ma pobavilo, ako si písala o vzťahu naruby, pretože u nás to bolo presne rovnako, aj keď sme sa stretli za účelom sexu, takže sexuálne sme sa spoznali u na prvom "rande". Tie nasledujúce mesiace neboli nič moc, hádky, ani jeden z nás nemal predtým dlhodobý vzťah (ja vôbec/ a ani sme oň nestáli, tak sme sa tým nejako kvôli vzájomným citom pretĺkali. Navyše zo strany mojich rodičov som ako nedospelá mala zákaz sa s ním stýkať. No ako čítam ďalej, tiež sa tak trocha vidím v tom stereotype, navyše som dosť komplikovaná povaha a najmä ja som sa dosť zmenila a teda naše spoločné názory a aktivity sa zredukovali. Odkedy bývame spolu nemáme možnosť brať jeden druhého ako niečo vzácne, hoci on je človek, ktorý stojí za to, väčšinou je chyba na mojej strane. Ale aspoň nateraz je a vždy mojim najlepším kamošom a to je niekedy viac, ako iba zamilovanosť :) Viem, že by mi prospelo pohnúť sa ďalej a sama, ale zatiaľ to nie som schopná psychicky zvládnuť, každopádne, stále mi však vzťah viac dáva než berie a sú chvíle, bez ktorých by bol môj život neúplný. Dúfam, že vám to s terajším chalanom vydrží čo najdlhšie a hlavne, že sa nezačnete nikdy spolu nudiť ;)

    OdpovědětVymazat