čtvrtek 21. listopadu 2013

Jak jsem se stala vegankou

První rok na veganské stravě uplynul a já na blog ještě nesepsala článek, jak jsem se k veganství vlastně dostala (hanba mi!). Důvodem je, že mi to nepřijde nijak zajímavé, ale říkali jste si o to, tak tady to máte :)
Bohužel jsem nebyla nijak uvědomělé dítě a jediný dětský protest proti masu u mě proběhl, když jsem měla domácího mazlíčka - zakrslého králíka - a mamka jednou udělala králíka k obědu. Samozřejmě jsem odmítla jíst Baxíkovo příbuzného, jedení ostatních druhů masa jsem však nijak nepromýšlela a nezavrhla. To se stalo až o pár let později - když mi bylo 15 let. Vážně si už nepamatuji, jak jsem se tenkrát k vegetariánství dostala. Jediné, co si pamatuji je moje mamka horlivě vysvětlující doktorce, že nechci jíst maso a že to není normální. I když mě doktorka podpořila (byla to dětská doktorka - řekla, že vegetariánství ničemu nevadí), mamka si stále vedla svou a já (která má od dětství z mamky hrozný respekt a dřív se jí bála jak čert kříže :D) jsem to brzo vzdala a začala zase jíst maso. V 17 letech jsem začala o vegetariánství přemýšlet znova a když jsem pak v červenci viděla video ze španělských prasečích farem, měla jsem rozhodnuto. O pár dní později jsem téma "nehodlám jíst maso" nadhodila při filmovém večeru s rodinou a s velkým překvapením se nesetkala se stejným odporem jako v 15 letech. Jedinou námitkou bylo mamčino "nebudu ti vyvařovat", což mi vůbec nevadilo, protože jsem se už tenkrát snažila jíst zdravě a to, že nemusím mamčiny knedlíky s omáčkou a další podobná jídla jíst, se mi naopak líbilo (jinak - mamka se od té doby "zlepšila", respektive vaří mnohem zdravěji :)). Tak jsem se stala vegetariánkou. Začátky nebyly jednoduché. Nejen, že mě chuť na maso hned neopustila, navíc měli rodiče k mému stravování neustále nějaké průpovídky.
Co jsem si tenkrát myslela o veganech? Blázni, co jí jen rýži, brambory, zeleninu a ovoce a nemůžou se dožít vysokého věku. Zkoušet o veganech přemýšlet jinak jsem začala rok poté, co jsem se dala na vegetariánství a to díky Fluff festu, kde se prodává jen vegan jídlo a kde jsem zjistila, že vegani "můžou" i palačinky, burgery nebo zmrzlinu. Po příjezdu domu jsem surfovala po netu a studovala vše okolo veganství a po pár dnech měla jasno - chci být veganka. Následující rok byl můj poslední rok, kdy jsem měla bydlet u rodičů. Rozhodla jsem se během něj pomalu vyřazovat z jídelníčku živočišné potraviny, zjišťovat informace o veganské výživě a veganství celkově a hrabošila jsem veganské recepty z celého internetu - za to, že jsem se veganství ten rok tak intenzivně věnovala jsem hrozně ráda, protože bez toho bych těžko vedla blog tak, jak ho vedu (rozuměj úspěšně, ale nechci znít namyšleně :D). Rodičům jsem o tom, že chci být veganka řekla pár měsíců předtím než jsem se odstěhovala. Dost jsem se bála, že mamka na mě zase vytáhne psychiatrii (což se stalo, když jsem v 15 letech vytáhla vegetariánství), ale neskutečně mě překvapila - odkývala mi to (velký podíl na tom měl určitě ten fakt, že jsem byla nemocná a vyloučení živočišných tuků mi mohlo jen pomoci)! Taťka se k tomu nijak přímo nevyjádřil, ale dodnes mi k čočce na kyselo pokaždé nabízí vajíčko :D
Původně jsem plánovala přejít na plně veganskou stravu hned po přestěhování, ale díky pár nocím strávených ve víru velkoměsta, kdy jsem hladová využila jediného občerstvujícího zařízení široko daleko (pizzerie a v jednom případě stánek s langoši) se mi to nepovedlo - tak jsem se naučila nosit s sebou něco k jídlu v kabelce (nejčastěji arašídy nebo jablíčko :D :)). Začátky opět nebyly vůbec jednoduché, i když jsem pilně studovala různé internetové stránky a veganské diskuze. A stále je čemu se učit :)
Svého rozhodnutí stát se vegankou v žádném případě nelituji, naopak mi mrzí, že jsem se k němu nedostala dřív. Stát se vegankou beru za jedno z nejlepších rozhodnutí svého života :)

22 komentářů:

  1. Skvělej a inspirující článek. A hlavně ty jsi skvělá za to, co jsi (ne jenom pro sebe) dokázala. Máš můj obdiv ;).

    OdpovědětVymazat
  2. Taky jsem se rozhodla díky Fluffu. Úžasně to inspirativní místo.

    OdpovědětVymazat
  3. Je to zajímavé, já třeba nejím králičí maso,protože jsme měli králíčka..jo, je to strašně pokrytecký, ale koukám, žes to tak měla taky. I když jako malá:D Taky jsem asi v patnácti byla vegetariánka, ale hrozně jsem to flákala a šíleně jsem zhubla, tak jsem se zas k masu vrátila a nelituju toho, nemohla bych prostě se vzdát tolika věcí, proto tě i obdivuju :)

    OdpovědětVymazat
  4. Hezký článek :) Já byla uvědomělé dítě už v brzkém věku, prý jsem chtěla jen "hezkou" šunku a od cca 10 let jsem chtěla jen kuřecí a ryby:D Od puberty nejím maso už skoro vůbec, sem tam si dám lososa. Dřív jsem si o veganech myslela to co ty ale nyní už se na to dívám uplně jinak. Odmalička mi nechutná mléko, když jím vajíčka tak mám takový divný pocit (jako u masa a mléko), jogurty apod jsem neměla nikdy ráda a ani sýry:D takže bych mohla být vegankou uplně v pohodě :) ale jsem líná na to si zjistovat, ze neco obsahuje neobsahuje mleko apod.. zas tak moc to nehrotím, zatím..

    OdpovědětVymazat
  5. Hele prosim tě, to s tím věkem, že se člověk nedožije vysokého věku, platí to i u vegetariánů?
    Trochu mě to zarazilo, protože jsem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Příště čti článek pozorně! Autorka to píše jako argument masozravcu,kdo nejiaso-umře. Já jsem také vegetarian a umřít se nechystam;-) Alena

      Vymazat
    2. Nemusis sa bat, vegani aj vegetarani sa dozivaju dlheho veku. ;)

      Vymazat
  6. A jak jsi byla nemocná?

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem jen vegetariánka, ale časem bych chtěla přejít na veganství. Zatím nemám tu možnost, čas a hlavně peníze - s ničím z toho mi naši bohužel nepomůžou. I tak je ale ohromující, jak se řady vegetariánů a veganů rozrostly, dřív jsem se s tím rozhodně tolik nesetkávala. Je to senzační. Bohužel, vždycky se najde velká spousta těch, kteří budou mít něco proti, bohužel. I tak je důležité za tím stát. Obdivuju tě :)

    OdpovědětVymazat
  8. a co bol dovod - etika - bolo ti luto zvierat, alebo si usudila, ze je to tak zdrave, alebo?

    OdpovědětVymazat
  9. Taky jsem na tom hodně podobně. Masa jsem se zvdala už dávno,ale bohužel na to slyším jen ohlasy typu " a ty nejíš maso protože je moc tučné?". Co se týká živočišné a rostliné stravy, mám s tím trošku ještě problém. Mléka a vajíček jsem se zatím nevzdala, mléko (jen trošku) si dávám ráno do ovesných vloček a vajíčka jím hlavně kvůli bílkovinám, ale začínam se zajímat i o jinačí zdroje bílkovin. Zrovna dnes jsem dala na blog článek co jím, tak se můžeš mrknout...

    OdpovědětVymazat
  10. A Tvůj přítel je taky vegan? Šli jste do toho spolu? Já jsem sice všežravec, ale poslední dobou (co jsem objevila Tvůj blog:)) tak mě hrozně baví vymýšlet vege recepty. Bohužel, jsem ve společné domácnosti s výhradním masožravcem a je dost náročné vařit tak, abych nás uspokojila oba dva...

    OdpovědětVymazat
  11. No každopádně obdiv :) Já sama zatím klidně to nebudu kupovat ... ale to nemoct si dát většinu věcí kdekoli nebo blastně ani z obchodu, protože to obsahuje mléko ... každopádně si myslím, že i omezování je lepší začátek než nic :) Jen ... nechci rýpat, ale nesouvisela ta zdravá strava a omezení .. s tou nemocí, jak ses jednou zmiňovala?

    OdpovědětVymazat
  12. Musim rict, ze te obdivuju, ja osobne bych to nevydrzela. Resp. nechtela bych to vydrzet. Miluju zeleninu, kdybych se mela jen tyden cpat jen zeleninou, nevadilo by mi to, ale pak bych proste vyzadovala steak s modrym syrem a nic na svete by me od toho neodradilo. Kralici maso take nejim, ale z duvodu, ze mi nechutna.

    OdpovědětVymazat
  13. https://scontent-a-cdg.xx.fbcdn.net/hphotos-frc3/p480x480/1380133_10151629908381213_1404009865_n.jpg

    OdpovědětVymazat
  14. Kéž bych měla silnější vůli. Nicméně jít vegansky a vegetariánsky mě vždycky bavilo a těšilo, tak snad se mi to jednou podaří :)

    OdpovědětVymazat
  15. pekný šlánok .. ja sa teda v jedle nejak neobmedzujem, ale je pravda že zrovna veľký mäsožravec tiež niesom :D každý určite sám cíti ako to je pre neho najlepšie, takže držím palce nech sa stále darí :)

    http://byfoxygreen.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  16. Dewi, po prečítaní tohoto článku, som mala pocit, že opisuješ môj prípad. Ale úplne do detailov, aj tých najmenších. ja som bola vegetariánka asi rok, a po roku pomaly začala prechádzať na vegánsku stravu. Nie vždy mám však na to možnosť, a skrátka sa niekedy niečo pos**e :D ale stravujem sa skôr vegánsky než vegetariánsky. Otvorilo mi to naozaj oči, objavila som veľa nových potravín, ktoré sa mi dovtedy zdali "v reálu nepoužiteľné" :D

    OdpovědětVymazat
  17. Já o vegetariánství začala přemýšlet někdy v deseti, prostě jsem to maso nechtěla, ani kdyby mě zmlátili nebo mi za to zaplatili.. Takže se s tím doma museli smířit, i když mi to maso všude pořád "tajně" cpali. :/ A řeči slýchám dodnes.. Vlastně ještě horší řeči, protože jsem nyní vegan.. Štve mě ta nepodpora a všechno..

    OdpovědětVymazat
  18. To je strašně úžasný , a svým způsobem i motivující článek :)!

    OdpovědětVymazat
  19. Protože se většinou stýkám s radikálníma veganama ("to je fuk, že jsi vegetarián, furt žereš tohle a tohle") kteří si jedou svou a nezajímá je "menší zlo", tak je pro mne docela překvapení, že se k tomu někdo dostával na etapy jako ty:) byla jsem 2 roky vegetariánka, pak přišly zdravotní potíže, které mne donutily začíst ho zase jíst (dočasně), i když teď vím, že jsem si to způsobila sama, nenahrazovala jsem to důležité a radši se skláněla ke sladkým verzím obědů a večeří, bylo to tak jednodušší i pro rodiče.. jediný plus, co to maso po tý době pro mě mělo bylo, že mě kousek zaplácl na několik dní a já rapidně zhubla:D

    Pracuji nyní ve zdravé výživě a těší mne, kolik lidí se stravuje bezmase, dokonce i lidé ve věku mých prarodičů jsou tomu otevření:))

    OdpovědětVymazat